Poválečné období a osídlování území „německých“ Sudet novým českým obyvatelstvem v mnohém připomínalo průkopnickou a dobrodružnou dobu osídlování amerického Západu. Ne jinak tomu bylo i Suchdole n.O. v roce 1945. O zbraně tu nebyla nouze a různé potyčky a „přestřelky“ zde byly téměř na denním pořádku a nikdo si nebyl jist svým životem. Byla to doba plná zvratů a nepokojů, kdy původní německé obyvatelstvo bylo připravováno k odsunům, tzv. čeští „zlatokopové“ zde podnikali své nájezdy s vidinou rychlého a hlavně bezpracného zbohatnutí, byla to však i doba nových nadějí osídlenců přicházejících z různých koutů vlasti, kteří to s osudem obce mysleli vážně a hledali v Suchdole n.O. svůj nový domov.

V létě 1945 se zde z Valašska stěhuje i rodina Kašpárkových. Na usedlosti č.p. 54 (367), později známé jako „Ranch ZLÁMANÁ PODKOVA“, se tak pomalu začínají naplňovat klukovské sny a romantické představy o „Divokém západě“ Bohumila Kašpárka zvaného Hospodář, který svým založením byl od přírody snílkem a jeho láska ke koním a přírodě se stala jeho největší životní láskou. Bohumil Kašpárek alias HOSPODÁŘ se narodil 13. května 1926 v Jasence u Vsetína. Od dětství byl v rodinném hospodářství vychováván spolu se svými sourozenci k práci v zemědělství, ke vztahu ke koním a přírodě. Po škole konec války prožívá na nucených pracích pro „Německou říši“. V létě 1945 přichází spolu s rodinou do Suchdolu n.O., která se usazuje na statku č.p. 54. V letech 1948-50 absolvuje vojenskou základní službu v Čs.armádě u jezdectva v Olomouci. Po vojně se věnuje práci na statku a volné chvíle tráví s kamarády na koních a romantických vandrech v přírodě ve stylu „Divokého západu“. Ovlivněn trampingem, dobrodružnou literaturou a filmovými westerny se tak vlastně stává zakladatelem a nestorem westernového ježdění u nás.

Westernová romantika v sedle

I v těžkých časech po komunistickém puči v roce 1948 a následujících letech totalitního režimu zůstává westernová romantika hluboko zakořeněna v dobrodružných srdcích toužících po svobodě a volnosti v lůně přírody. Podobně jak tomu bylo u trampského hnutí, tak i westernové vyjížďky na koních zde získávají své příznivce. I když v socialistické společnosti je jakýkoliv projev „amerikanismu“ tvrdě postihován – má přece jen to nejvíce „zakazované ovoce“ tu nejlepší chuť!

Vzhůru na Západ!

I když pod dohledem komunistického režimu a za problémů, které následně hrozily, se vyráží „do světa“- za hranice obce na první veřejná vystoupení s přepady dostavníků a přestřelkami pistolníků, různé tzv.“propagační jízdy“, letní koňařské velké vandry a podobně. Kupodivu i tento „americký“ styl života si nachází v socialistické společnosti své místo při výročních oslavách , sportovních a jiných společenských akcích. Nachází si své příznivce dokonce i mezi členy KSČ a stranickými funkcionáři - vše se tak děje s vědomím toho, že „KDO SI HRAJE NEZLOBÍ“.

Ranch ZLÁMANÁ PODKOVA

Romantiku v koňském sedle postupně objevují nejen trampové, příznivci a milovníci koní a westernového ježdění, ale i tzv.“pražáci“ - lidé od filmu a televize. V 70-tých letech 20.století objevuje v Suchdole n.O. Hospodáře a ranč Zlámanou podkovu i westernový fanda Jaroslav Čvančara – muzikant, kapelník skupiny TAXMENI (dříve KRAJÁNCÍ), spisovatel, historik a filmový nadšenec v jedné osobě spolu s členy kapely Hospodáře takříkajíc „objevují pro veřejnost“. V roce 1975 se zde natáčí dnes již legendární první „veřejný“ film „MORGANOVA BANDA“, následovala „GROTESKA“ a v roce 1981 film „HODPODÁŘ“, který dokonce získává ocenění v celostátní soutěži amatérských filmů v Benátkách n.J. Následují další filmové a televizní dokumenty jako např. „Pony Express aneb jak mě potkala Amerika“(1990), Narozeniny (1997), Kovbojové z Moravy (2003) a další. Do dnešních dnů se rovněž dochovaly i unikátní filmové záznamy na 8 mm kameru z 1.poloviny 60-tých let, které jsou dokladem začátků westernového ježdění u nás. Hospodář- skromný a nenápadný moravský kovboj ve Suchdolu n.O. se tak stává natolik výraznou a známou osobou, že ho zde navštěvují nejrůznější celebrity jako např. Miroslav Šimek, Viktor Sodoma, Václav Neckář, zpěvačka Milena Soukupová, moderátor Jan Rosák atd. Jeho přáteli se stávají režisér JUDr. Josef Vondráček, režisérka čechoameričanka „Barbara“ Jaroslava Vošmiková, herec a představitel Limonádového Joe – Karel Fiala, herec Jaroslav Štercl a mnoho dalších. „Kovbojský život“ si zde vyzkoušel a oblíbil i známý dětský herec Tomáš Holý, který zde v 80-tých letech tradičně trávil prázdniny a dával dokonce přednost „suchdolskému ranči“ před dovolenou v zahraničí. Spolu s Taxmeny do Suchdolu n.O. přichází i Jindřich Bílek, který později spolu se zdejšími „divokými jezdci“ stojí u zrodu Československého Pony Expressu, tak jak ho známe dnes. Hospodářovi se tak v roce 1990 plní jeho velký životní sen o Americe, kdy má možnost si projet celou trasu legendárního amerického Pony Expressu a okusit práci kovboje na originál americkém ranči. Hospodář svým životním stylem a svobodným pohledem na svět ovlivnil hned několik generací lidí toužících po volnosti a nevšedních zážitcích, které byly dříve jakýmsi únikem ze „socialistické společnosti“ nebo z dnešní uspěchané doby. Petr Bartošík – Klub přátel Suchdolu n.O. (Muzeum městyse Suchdol n.O.)

U VZNIKU PONY EXPRESSU

Ve druhé polovině sedmdesátých let, respektive v době, kdy s naší kapelou začal spolupracovat Bílek, organizoval právě již pátý, či šestý ročník akce Trampfotbal-Plešivec. Jsa obtěžkán banjem a tornou, ubíral jsem se lesní cestou k určenému místu. Vtom se za mými zády ozval neobvyklý zvuk motoru. Když jsem se ohlédl, málem jsem si musel protřít oči a uši. To proto, zda se mi nezdá nějaký sen. Blížil se ke mně vojenský džíp - klasický čtyřtunový Jeep Willys MB - a v něm seděl v letní druhoválečné uniformě americký voják! Jen připomínám, že to bylo v době nejtužší komunistické normalizace, kdy projíždět se v americkém džípu, navíc v uniformě - rovnalo se bezmála šílenství. Ten člověk tehdy přibrzdil a pravil, zda mířím na Trampfotbal. A jestli chci, že mě tam vezme. Tak jsem nasedl. Co budu živ, nikdy na tuto byť krátkou epizodu nezapomenu. A tak jsem se seznámil se Standou Vodenkou. Tehdy jsem poznal i jeho přítele Tomáše Krále. Nedlouho poté pak vznikl Corral O.K., což bylo takové malé sdružení spojující lidi podobné krevní skupiny. U příležitosti výročního dne založení Corralu O.K., v červenci 1983, uskutečnil Standa na koni Nawy Joy a Tomáš na koni Johnny Boy první jízdu Pony Expressu v Československu. Doručili tzv. zakládací listinu. Myšlenka Pony Expressu, respektive jeho rozšíření, nás pak doslova nadchla. Jindra Bílek byl rovněž přítomen této historické první jízdě, a tak nedalo příliš práce jej pro věc získat. Nabírali jsme postupně další zkušenosti a postřehy. Pak proběhly první ročníky. Byla propojena trať mezi středočeským Mníškem pod Brdy a severomoravským Suchdolem nad Odrou.

Po třetím ročníku jsme s Bílkem ale přerušili spolupráci. Z důvodů na pohled dílčích, avšak pro nás zcela zásadních. Nám v Corralu O.K. se především přestávala líbit přílišná komercializace původní myšlenky. Nám nešlo o ekonomickou stránku, či nějaké sportovně-jezdecké výkony, natož recesi. Chtěli jsme v rámci Pony Expressu sdružovat lidi se zájmem o anglosaské tradice, americkou historii. Alespoň tak jsme se kdysi společně dohodli. Dnes, s odstupem času to hodnotím tak, že jsme asi byli příliš kritičtí. Nutno totiž uznat, že organizačně velmi schopný Bílek dotáhl potom celý Pony Express do netušených rozměrů a v roce 1990 dokonce uspořádal pro české jezdce jízdu přímo v USA.

Články ke stažení:

vzpminka_na_hospodare.pdf

hospodar_hubertovy_pameti_1.pdf

hospodar_hubertovy_pameti_2.pdf

hospodar_u_vzniku_pony_expressu.pdf

Fotogalerie